První stupeň základní školy se rovná použitá kosmetika nule. Nijak mě nezajímala, mámě jsem taky do skříňky na ní nechodila a žila vesele bez rtěnek a make-upů (a stojím si za tím, že je to tak i v pořádku :)Pravidelně si mažu obličej pouze klasickou modrou Niveou. Koncem základky, někdy 8-9.třída používám svou první řasenku Miss Sporty. Samozřejmě tmavě modrou, protože je to víc cool než obyčejná černá. Oblíbené jsou i kuličkové lesky na rty s ovocnou vůní, kterou se matlá snad každý moje kamarádka. V posledním ročníku přidávám i černou tužku na oči, kterou chodíme s holkama tajně každou přestávku na záchod domalovávat. Akné mě naštěstí nikdy netrápilo nijak brutálně, takže jsem neměla potřebu něco skrývat make-upy ani korektory. Na obličej používám Clean and Clear v oranžové verzi a spotřebovávám ho velké množství. Díky své učitelce angličtiny objevuji kouzlo Eternity od Calvina Kleina (dodnes jí jsem za to vděčná). Angličtina mě tedy baví ještě víc a navíc už přesně vím, co si koupím, až začnu vydělávat :)
Přichází na řadu střední škola. Stále žádný make-up ani korektory. Okázale ignoruju i oční stíny a přijdou mi zbytečné. Tím, že jsem na střední dojížděla do Prahy, začínám objevovat kouzlo drogerií a parfumerií. Do Sephory začínám chodit pro dvoufázový oční odličovač, protože ho prodávají v úžasně rozkošném balení s takovým šroubovacím víčkem (pamatuje na něj? dodnes mám to jedno balení schované a přeju si, aby se k němu zase vrátili!). Hned po Vánocích v 1.ročníku na střední nastupuju do hotelové mašinerie jménem Hilton a začínám pracovat. Jako doopravdy, nepočítám ty brigády přerovnávání krabic se zbožím v obchodech :). Experimentuji s Avonem a Oriflamem a za nějakou dobu mám vyzkoušenou polovinu katalogu. Zpětně bych si za to sice trochu nafackovala, protože to prostě není ani kvalitní péče ani dekorativka, ale na druhou stranu dokud člověk něco nevyzkouší, nemůže si na to udělat svůj názor. Jsem stále v Praze a objevuji kouzlo nakupování. Do Sephory už chodím i pro minerální pudr a používám ho celou střední. Kosmetická sbírka se začíná rozrůstat a já přicházím na chuť make-upům a dokonce i očním stínům. Tvářenky stále opomíjím a považuji je za zbytečné. U make-upů mám trochu problém s odstíny a vsadím se, že kdybych dohledala prázdné obaly a zjistila čísla odstínů, že by část z nich byla lehce oranžových :) Do školy nosím pravidelně kosmetickou taštičku, kterou si stále pučuje má drahá kamarádka Míša :) Spotřeba pudrů roste a nutnost přepudrovat se o každé přestávce je jako mor. Pro dekorativní kosmetiku si stále chodím do DMka, sbírám body a výhodně nakupuju :) Na pleť se mi osvědčila řada Normaderm od Vichy a v té době je to pro mě vrchol luxusu. Objevuji kouzlo podkladové báze a fixačního pudru od Dermacolu a se ségrou jich nakupujeme zásoby. Sem tam jdu jen tak do Sephory se navonět a doufat, že si jednou ty krásné, barevné a drahé věci budu moct nakupovat ve velkém. Jednoho dne si koupím časopis, jehož přílohou je pro mě neznámá Senzibio H2O od Biodermy. Začíná má velká láska k této neuvěřitelné věci a hned druhý den si kupuji další 4 vydání do zásoby :) Koncem střední se blíží doba maturiťáku a to je jak víte asi nejdůležitější bod všech holek :) Začínáme chodit na solárko, abysme byly přece kočky a taky vybíráme líčení v barvě šatů. Nemám odvahu se sama malovat, takže se objednám v den plesu do Dermacol studia. Poprvé se setkávám s Make-up Coverem a zjišťuji, že přežije i divoký pomaturitní mejdan. Blíží se konec střední, mám pocit, že akné téměř ustoupilo a začínám se o svou pleť víc starat. Začínám víc chápat význam pleťových krémů a lokální péče o případné nedokonalosti pleti. Musím se zpětně pochválit za to, že se denně poctivě odličuji a večer obličej čistím i speciálním gelem :) Což u spousty mých kamarádek není tak běžná věc a dodnes to nechápu...
Nástup na vysokou je taky velká událost. Člověk přichází do neznámého kolektivu a neví co očekávat. Chce vypadat samozřejmě dobře, proto i po kosmetické stránce začíná být můj život pestřejší. Můžu si dovolit více lepší kosmetiky, takže do DM už tolik nechodím. Začínám mnohem více prozkoumávat Sephoru a těším se z každého nákupu v ní. Díky konzultantkám už vím jak používat tvářenku a kupuji si první kousek. S očními stíny začínám experimentovat, ale rtěnku nemám ani jednu. Kosmetice vyhrazuji celou komodu a začínám mít svůj líčící rituál. Postupem času se výsledky zlepšují a začíná mě to bavit mnohem víc. Dokonce se odvážu natolik, že si nechám udělat gelové nehty. Na střední jsme to měli bohužel zakázané, takže jsem si tuhle rebelii dovolila až na vysoké. Na svojí obhajobu musím říct, že jsem nikdy nenosila dlouhé barevné drápy a celý rok jsem nosila jen bílé konečky. Když jsem změnila manikérku, tak jsem občas nosila i barevnější kombinace, ale nikdy ne hnusný kýč, kterého jsou plné ulice (bohužel). Docela rychle jsem si zvykla na to, že mi nehty vydrží hezké a upravené skoro měsíc a odvykla jsem si na laky na nehty. Všechny jsem rozdala a neměla potřebu se k nim vracet. Ke konci třetího ročníku mě to ale omrzelo a protože začaly frčet rudé nehty, gelovky jsem sundala a zase od nuly začala s lakama. Ke gelovkám bych se už asi nevracela, ale musím říct, že mi nehty nijak neponičily a neutrpěly žádnou újmu. Občas se mi po tom zastýskne, protože svoje nehty mám krátké a někdy bych chtěla, abych měla upravené ruce klidně 2 týdny v kuse, ale na druhou stranu ušetřím čas i peníze za doplňování :) V posledním ročníku také objevuji všechny možné blogy a začínám se jimi hodně inspirovat. Už vím, že existuje báze pod oční stíny a nechápu, jak jsem do té doby mohla bez ní žít! Odlétám do New Yorku a zjišťuju, že chci všechno! Objevuji kouzlo M.A.C i Benefitu, píšu si seznamy kosmetiky, kterou si přeju a ve velkém nakupuji i Clinique. Moje povědomí o kosmetice už je o sto tisíc mil dál než bylo na střední a kosmetika začíná být tak trochu obsesí. Všechno vrcholí v rámci prokrastinace a mé nechuti se denně učit na státnice. 30. května 2011 zakládám svůj vlastní blog, protože mám potřebu se na toto téma taky vyjádřit. No, a od té doby už to asi znáte :)
Sbírka líčidel i krémů se trochu rozšířila, už vím, že oranžové make-upy nikomu nesluší a modré řasenky jsou out. Stále mě to baví a snad i dlouho bude. Ale hlavně doufám, že mé řeči o kosmetice baví i vás, protože vy jste to, oč tu běží. Bez vás bych si vylévala srdce do zdi. Takže díky za vás věrné čtenáře (spíš asi čtenářky)! Díky, že mi to trpíte a píšete takové pěkné věci :)
Vaše Rendy <3
PS: podělte se s námi jaké byly vaše kosmetické začátky, případně jestli jste taky psaly své CV, tak mi pošlete odkaz, ráda se podívám :)